Srpen 2014

Podpora skrze Uvědomění v modlitbě

31. srpna 2014 v 12:14 | HMK |  FOTO s poselstvím

Podpora skrze Uvědomění v modlitbě:


Fotoobraz "V nebeské sféře" vybrán z GALERIE - FOTOOBRAZY 15



PANE JEŽÍŠI KRISTE,


Jsem v TVÉ NEJVYŠŠÍ OCHRANĚ.

Jsem v TVÉ NEJVYŠŠÍ PÉČI.


Přijímám neustále DARY TVÉ LÁSKY, MOUDROSTI A VŮLE tak,

abych Já svým uvědoměním a rozvinutím své jedinečné INDIVIDUALITY

projevil(a) jeden Střípek TVÉHO ŽIVOTA - TVÉ BYTOSTI - TVÉ RADOSTI-

TVÉHO NADŠENÍ, že TY JSI ve Mně a Já v TOBĚ…

Živě… Vědomě…přítomen(na).



TY JSI a BUDEŠ ve Mně Živý natolik,

nakolik si To Já uvědomuji a budu uvědomovat.



Dle svobodné vůle je to moje mysl,

která určuje a bude určovat,

na co se zaměřuje a bude zaměřovat

a jaké jsou opravdové priority mé bytosti (která sestává z více rovin),

vycházející z nitra.



Dejž, ať její jedinou PRIORITOU JSI (čím dál více) TY,

skrze Jáství,

které budiž neustále víc a víc uvědomováno,

prožíváno ve svých nekonečných projevech,

vyzařujících z nejhlubšího Srdce.



Děkuji.





Zastavení v nitru

25. srpna 2014 v 21:26 | HMK |  FOTO s poselstvím
Zastavení v nitru

Fotoobraz: "Povznesení v meditaci" vybrán z GALERIE - FOTOOBRAZY 15


Zastavení - Odpočinek - Uzdravení - Posílení


spočívá

v obrácení tvé pozornosti na uvědomění si živého jádra tvé bytosti

- přítomnosti Božského aspektu - tvé vlastní Boží Individuality,

na kterou, když se zaměříš,

rozroste se ve tvém nitru takovou Silou,

že poznáš pravou blaženost a objevíš nový smysl svého života,

novou Tvořivost a novou Radost,

nové naplnění a nové uvědomění,

že JÁ JSEM v Tobě.




Milovat a být milován - 2.část

17. srpna 2014 v 14:15 | JP |  OSTATNÍ INSPIRACE
... pokračování 1. části přednášky...

Význam přijímání potravy:

V duchovní životě hraje velkou roli jídlo. A ani ne tak jídlo jako proces přijímání potravy. Každý má jiný metabolismus. Někdo sní toho hodně a za hodinu ani neví, co snědl. Někdo sní jedno jídlo a stačí mu to na týden.

Pozn. posluchačky: Vnímám nyní z vícero stran, že lidé cítí menší potřebu jídla i pití, jakoby vše mělo desetkrát větší účinek, taktéž alkohol.

J.P.: Je nyní doba, kdy nejsou důležité nějaké astrologické konstelace či předpovědi, ale je důležité, co se odehrává v tvém nitru. Co se týče přijímání potravy, je důležité, aby člověk vnímal pocity v oblasti střev. Většina lidí vnímá pocity v oblasti úst (jazyk) a žaludku. Ti nejvyspělejší se zaměřují na pocity v oblasti střev. Každý tělesný orgán na základě duchovní souvztažnosti souvisí s duchovními skutečnostmi. Specielně střeva mají co do činění s karmou. Střeva jsou skladiště karmy. Pokud se někdo chce vymanit ze své karmy, měl by se svými praktickými zkušenostmi dopracovat k neustálému prociťování volnosti ve střevech. Lidé se převážně nechávají ovlivňovat svým jazykem. Ale i u lidí, kteří vnímají svůj žaludek a až když cítí, že dochází ke kručení v žaludku, dopřejí tělu potravu, to ještě neznamená, že mají uvolněná střeva. Ani žaludek nesmí být indikátor toho, zda budu přijímat potravu či ne. Lidé ignorují, že ve střevech je obrovský pocit tlaku bez ohledu na to, co je v žaludku. Kdyby lidé sledovali pocit ve střevech, nikdo by nebyl obézní.


Jednou jsem se bavil o aktivaci třetího oka, kdy začnete vidět do jiných dimenzí. Moje zkušenost je taková, když člověk začne meditovat v oblasti střev, obrovským způsobem se začne aktivovat vnitřní zrak. Tak může docházet k aktivaci vzpomínek z minulosti.

Nyní je tu nekompromisní požadavek, kdy čas duchovního dětství skončil. Nastal čas, kdy každý člověk má projevit svoji duchovní dospělost. Jak to ale vysvětlovat lidem, kteří se ještě nedostali ani do duchovního dětství?


Jednoduše řečeno: Jak řekl Ježíš: Miluj Boha z celého srdce svého, z celé duše své a bližního svého jako sebe sama. Tuto ideu ale můžete rozvádět do mnoha podob. Milovat a být milován je ta nejzákladnější potřeba, ať si to kdo uvědomí či ne. Bez ohledu na to, zda člověk studoval Bibli či duchovní knihy, jestli věří či nevěří v existenci Boha, toto stále platí. Toto nesouvisí s žádnou filozofií, s žádným materialismem, s žádným náboženstvím ani psychologií. Tak to je a každý si to mohl ve svém životě ověřit. Každý zažil ve svém životě situace, kdy byl ovlivněn láskou. I kdyby to byla osobní láska, kdy člověk potkal nějakou mimořádnou bytost, kdy se jeho srdce aktivovalo a ocitl se v "jiném světě". V tom je ale ta potíž, někdy to v člověku propukne, nějakou dobu to trvá a potom to zase vyšumí. Do těchto lásek se začnou zaplétat nějaké osobnostní faktory a láska se začíná vytrácet.


Rozumově založení lidé sice dosáhli nějakého poznání, ale to je poznání spíše v oblasti moudrosti. Tito lidé sice ví více než ostatní, a to je svádí k tomu, aby rozdávali ve sféře moudrosti. Žádný mudrc se ale nemůže dopracovat k té nejvyšší metě, i kdyby byl moudřejší sebevíc. K nejvyšší metě se můžete dostat opravdu jedině tehdy, kdy ve svém srdci cítíte tuto nejvyšší pravdu: Milovat a být milován je nejvyšší poznání, které lze v životě dosáhnout. Pokud se toto natrvalo usídlí v lidském srdci, moudrost přichází zákonitě.

Posluchačka: Teoreticky je to jasné, to víme. Jak to ale uskutečnit prakticky?

J.P.: A to jsou ty pocity mého zmaru, které neustále mám, protože když se blíží seminář, mám špatnou náladu, že sem musím jít, protože osm let zde něco vykládám a to podstatné, co zde chci říct, je to, jak toho dosáhnout. Pokud jsem se k tomu propůjčil a osm let zde něco přednášel, bylo to jen z toho důvodu, že jsem cítil, že zde mohu říkat informace, které jsou vydestilované z vlastní praxe. Já jsem také začínal jako začátečník a vycházel jsem z nulového bodu. Měl jsem možná větší touhu něco objevit než ostatní. To mi umožnilo něco prožít a během každodenní vnitřní práce mi byly ukázány důležité detaily, které ujasnily, co je na překážku při vnitřní práci a co je naopak dobré. Proto jsem zde chodil, abych upozornil na tyto detaily, o kterých se nikde nedočteš. Chtěl jsem lidem sdělit speciálnosti vnitřní práce. Nemám zapotřebí se někde předvádět. Kdybych zde neměl pocit užitečnosti, tak bych zde nechodil. Na druhé straně, kdy se zde snažím sdělovat vlastní postřehy a současně si uvědomuji, že to nepadá na úrodnou půdu. Lidé tuto práci nedělají ani v těch základech, tak proč mám říkat ještě nějaké detaily. Takže jak to uskutečnit? Vždyť už celou dobu hovořím o tom, jak to uskutečnit.

Posluchačka: Ne uskutečnit, já už dávno vím, že ta nejdůležitější potřeba je milovat a být milován. Ty to víš teoreticky, že to tak je a je to tak správné, a přesto to necítíš ke každému člověku. Člověk by měl přece milovat každého.

J.P. Nemůžeš milovat každého. Uvědom si, že každý je soubor mnoha skutečností, které jsou pozitivní i negativní. Miluj dobro a zla se vystříhej. Láska bez moudrosti je nemožná.


Já tady nemusím osm let něco přednášet. Ježíš říkal: Miluj Boha… a bližního svého jako sebe sama. V tom je celý zákon i všichni proroci. Nepotřebuješ vědět více. Každý člověk se musí dopracovat k tomu, že milovat a být milován je nejzákladnější potřeba každé živé bytosti. To ale nemůžeš zrealizovat, pokud nemáš ve své mysli a vědomí tuto skutečnost: Láska je prožitelná pouze v přítomnosti a ve vztahu s živou Bytostí. Ne s bytostí, která je oživována, ale s Bytostí, která je přímo Životem. S bytostí, která je někým oživována, také můžeš zažít lásku, ale to je láska dočasná a slabá. Trvalou Lásku, která je na věky, můžeš zažít jen s živou Bytostí a proto, abys toto chtěl naplnit, musíš se s Ní dostat do kontaktu a objevit Ji.

V reálném životě, kdy se setkáváš s reálnými lidmi, vidíš lidské (oživované) bytosti. Tyto bytosti mají rozmanité kvality, od těch nejkrásnějších až po ty nejhorší. Není problém milovat nějakou kouzelnou lidskou bytost. Zde je ale nebezpečí, že budeš tak okouzlen touto bytostí, že zapomeneš milovat toho Živého. Žádná lidská bytost není Bytostí, která čerpá Život sama ze Sebe. Lidské bytosti jsou něčím oživovány. To je problém lidských lásek. Lidi se zamilovávají do "mrtvol". To je v rozporu s Moudrostí.

Posluchačka: Učíme se na mrtvolách.

J.P: Přes tyto mrtvoly jsi právě přivedena k pochopení, Koho je třeba milovat.


Aby se člověk dopracoval k této Lásce, je třeba objevit tuto živou Bytost. Může být nějaká babička, která je zastánce nějakého klasického náboženství, bude třeba katolička, která chodí pravidelně na mše. Pokud má tato babička živou víru v Boha a věří, že tento živý Bůh opravdu někde sídlí v jejím nitru, či že je s Ním, se může dopracovat k této Lásce mnohem dříve než nějaký svobodomyslný myšlenkář, který používá jen rozum. Kdežto tato babička věří v živou Bytost. Zastánci východních směrů se zase snaží vědomě k něčemu dopracovat (k čistému bytí, vědomí či rozplynutí se), to ale nesouvisí s živou Bytostí.


Posluchač: Co nám schází k tomu, abychom to rychleji dotáhli do konce?

J.P..To, co zde říkám, vše spolu souvisí. Důležité je uvědomění, že stav milovat a být milován můžu zažít jedině tehdy, když si uvědomím, že to lze zažít jedině s živou Bytostí. Je zde důležitý proces, jak tuto živou Bytost nalézt. Filozofická cesta (a studium) by tě měla vést k pochopení, že Bůh je tvé vlastní Já. Pokud to vše člověk ví a přesto zažívá, že prožitek není takový, jaký by měl být, je to způsobeno dvěma faktory: Ničemu z tohoto světa (taktéž rodině, přátelům) nesmíš dávat větší důležitost než tvému vlastnímu Já. Pokud toto není splněno, Tvé vlastní Já se ti neodhalí plně. Za druhé: Nikdy v sobě nenajdeš takovou sílu, abys překonal vábení světa a ve svém srdci prožíval dominanci vlastního Já, pokud toto Já nemiluješ. Pokud ve svém životě nerosteš v lásce ke svému Já, nemůže v tobě vygenerovat dostatečně velkou sílu, která ti pomůže překovat působení tohoto světa. Tento svět má obrovské možnosti ve vztahu k tvé duši, jak vyvolat dojem, že jedině on je zajímavý, nabízí ti velké možnosti naplnění. Bez pomoci vlastního Já působení světa nepřekonáš. Můžeš ve své mysli plně akceptovat, že Bůh je tvé vlastní Já, ale tvoje Já nemusí být dostatečně prožíváno, pokud je jen jednou ze zajímavých skutečností tvého života. On musí být ten nejzajímavější. Musíš se proto čas od času dostávat do situace, kdy tento svět (s celým tvým veškerým vlastnictvím - lidí, přátel, hmoty), od tebe zcela odpadne a ty se spojíš s Někým, kdo ti dá prožitek Lásky, jaký ti nemůžou dát lidé okolo tebe.


Duchovní dospělost se projevuje tak, že musíš být trvale ve stavu, kdy je tvé nitro více preferováno než vnějšek. Jak říkal Ježíš: Buďte v tomto světě, ale nebuďte z tohoto světa. To je stav, kdy nezavíráš oči před vnějším světem, ale současně nekompromisně to (Ten), co se prožívá v tvém srdci, je pro tebe mnohem významnější, než to, co je okolo tebe. Okolí potom vycítí, zda jsi napojen na něco, co je pro ně neznámé či nepochopitelné, a vycítí, že máš něco, co oni nemají. Zpočátku mohou být z toho zmateni, ale postupně, pokud setrváš na této pozici, začnou něco zajímavého cítit a začne je to přitahovat.

Tím, jak člověk začne preferovat přítomnost Toho, kdo je uvnitř, může být situace, kdy jsi v kontaktu s lidmi a jim se to nemusí líbit, protože umí fungovat pouze ve vnější rovině a to samé očekávají od tebe. Můžeš mít pocit, že přicházíš o jejich přízeň, ale to tě nesmí odradit, abys nevnímal přítomnost živé Bytosti v sobě.


Sděloval jsem vám vlastní postřehy z meditace:

Když jsi v klidném prostředí a medituješ, nesmíš dovolit stav, že medituji minutu a nejsem dostatečně uklidněný. Můžu přidávat minuty, můžu meditovat půl hodiny, sice nic nepřijde, ale mám pocit, že jsem udělal nějakou vnitřní práci. Toto nesmíš. To je zbytečná práce. Ty musíš nekompromisně trvat na tom, že od první vteřiny meditace si musím uvědomovat přítomnost živé Bytosti. Nesmíš své mysli dovolit představu, že teprve po určité době meditace může přijít nějaký výsledek. Taková meditace je zbytečná.

Už sama meditace je přímo kontakt s touto Bytostí. Meditace není práce či technika k objevení této Bytosti. Tato Bytost je pořád s námi. My jsme touto Bytostí. Na základě tohoto postoje ti tato Bytost bude ukazovat, co musí být splněno, aby to bylo hned. Pokud máš kvalitní duši, vnitřně uslyšíš, co ti brání v tom, aby to bylo hned.

Pokud se nestáhneš do hrudi, protože přítomnost této Bytosti je prožívána v hrudi (samozřejmě, že ji lze prožívat i v hlavě, akorát se k Ní vždycky připojí fyzický člověk), kde je prožívána taková, jaká ve skutečnosti je, bez nánosu, tedy bez zaměření se do hrudi nemůžeš tuto Bytost prožít. V hrudi si musíš uvědomovat, že touto Bytostí jsi Ty sám. Tyto dva faktory musí být splněny, abys mohl být v kontaktu s živou Bytostí.


Člověk by měl cítit touhu po pravdě, ať je jaká je. Ve skutečnosti dostaneš to, že začneš vnímat pravdu o sobě, získáš Partnera, se kterým můžeš vnímat opravdu čistou Lásku v její pravé podobě, která přinese klid a štěstí do tvé duše. Také získáš někoho Moudrého, který ti začne vysvětlovat život.

Když myslíš v hlavě a pronášíš slova pomocí úst, to vše se motá kolem tvého těla a světa. Pokud ale začneš promlouvat v srdci, bude se to vždycky týkat jen Lásky a to se týká vždy jen pochopení života, jak vlastního, tak života jiných či života této planety atd.

I na takové přednášce jako je tato, musíš být schopen vzdát se této místnosti, tohoto přednášejícího (v tomto případě mne) a preferovat přítomnost Živého v sobě.


Svět se vším všudy by měl pro nás začít existovat až tehdy, když jsi ve svém srdci něco obdržel a chceš to dát dále. Ale aby existoval svět proto, abys od něho něco dostával, to je špatné. Ať svět je či není, máš pořád co dostávat, neustále můžeš být naplněn a můžeš být v procesu Lásky.



Není třeba někam cestovat. To nejdůležitější je zde, přímo v nás.

V této době, kdy mozek vyšiluje maximálně, je cesta do srdce zdánlivě jakoby trošku složitější. Složitější je v tom, že nevnímáš Boha jako reálnou živoucí Bytost. Bůh není žádný stav, žádná energie, ale je to Bytost lidského typu. Tuto Bytost nemůžeš nikdy vnímat jako nějakou vyšší autoritu, ale tam musí být pocit, že přesto že to je neobyčejná a zcela mimořádná Bytost, tak její mimořádnost nesmí být spojována s nějakou autoritativností, ale musíš si uvědomovat, že tato Bytost má k tobě neskonale osobní vztah, vztah neobyčejné blízkosti, která je dána tím, že On je tvé pravé Já, že jsi to Ty sám ve své ryzí podstatě. Ale ten, kdo dochází k tomuto uvědomění, nejsi Ty, ale tvá mysl.

Toto setkání se odehrává v hrudi, kde musí být poznání, že se tam nachází naprosto reálná živá Bytost, která je tvým pravým Já.


Během svého dlouhého života se člověk identifikoval s určitými skutečnostmi, stavy svého těla, takže část vlastního Já je jakoby přilepena k určitým myšlenkám, stavům tvého těla, a ty se musíš od toho všeho odlepit. Své Já musíš odpojit od všeho a přimknout Ho ke skutečnosti, že je to živá Bytost ve tvé hrudi. Pokud se ti to podaří, přichází prožitek Boha.

Pokud ale stále mám nějaké myšlenky na něco jiného, tento prožitek nepřijde. Nesmíš si připustit nějakou jinou identitu.


Když člověk usiluje o zpřítomnění tohoto živého jádra, čímž se lidská vůle dostává do souladu s Boží Vůlí, On pracuje pro nás (a pomáhá nám). Tak se dostává do souladu i naše tělo (uzdravuje se). Když se staráme o Něho, On se stará o nás.


Každý jednotlivec je součástí nějaké skupiny, ať je to rodina, národ, planeta. Tak může být problém - jednotlivec versus určitá skupina. Ve skupině nejsou všichni jednotlivci na stejné úrovni, ale je tam sousta jednotlivců, kteří se nám nemusí líbit, ale protože jsme členové této skupiny, je jejich život to i náš život. V této souvislosti mne napadly problémy s Romy a můžeme říct, že Romové jsou jako kdyby naše černé svědomí. Rom bude vždycky Romem, asi je nepředěláme, ale je to činitel, přes který se vyvíjí to negativní z nás. Romové ukazují naší společnosti její negativní stránky, se kterými nic nedělá. Vše se tak vyzrcadlí. Jestliže společnost nedělá nic proto, aby rozlišovala, co je dobro a zlo, co je správné či nesprávné, tak je to takto ukazováno. To, co je dobré, by mělo být podporováno a to, co je špatné, by mělo být nekompromisně potíráno. Protože to systém (společnost) nedělá, vyzrcadluje se to na Romech. Darebáci jsou na stejné úrovni jako ti, kteří žijí slušně a mnohdy jsou ještě zvýhodňováni. To má dopad i na nás. Ale co my? Jak to že nepodporujeme jen dobro? Jak to že podporujeme zlo? Každý svým dílem přispívá k tomu, co je.

Duchovní život je nemyslitelný, jestliže budeš žít jenom svoji duchovní cestu a ignorovat skupinu, ve které jsi. Vždy ji budeš svým jednáním ovlivňovat. Jednotlivec a skupina vždy patří k sobě.


Kde je tedy problém, že člověk nezažívá Boha každý den?

Posluchačka: V lenosti.

J.P.: A co je to lenost?

Posluchačka: Neschopnost pracovat.

Další posluchačka: Člověk musí v prvé řadě to něco chtít, toužit po něčem.

J.P.: Lenost je o tom, že nemáš energii něco udělat, a tuto energii nemáš proto, že to něco je pro tebe nezajímavé a hlavně - nemáš k tomu citový vztah.

Posluchačka: Píšu si s jedním kamarádem a ten mi napsal: Proč bych měl věřit v Boha, když Ho vlastně neznám.

J.P: To s tím ale souvisí. Pokud je něco pro tebe nezajímavé, nezabýváš se tím. Pokud ti něco připadá moc zajímavé a máš k tomu silný citový vztah, nebudeš nikdy v těchto věcech lenivá.


A proč je Bůh pro někoho nezajímavý? Protože je pro něj ve světě mnoho zajímavějších věcí, než je On. A pokud k Němu někdo nemá citový vztah, v podstatě pro něj neexistuje jako reálná skutečnost. Ve světě je pro něj mnoho reálnějších věcí. Ale to, že je ON pro někoho nezajímavý, je hluboká neznalost, protože ve skutečnosti není nic zajímavějšího, než je On. On je Dárce všeho, co je. Všechno pochází z Něho a od Něho. Vše, co zde je, je dáno Jím, tak jak teprve musí být zajímavý ON, když je schopen vytvářet takové zajímavé věci.

A pokud k Němu nemá citový vztah, to se vzájemně podmiňuje. Jak ty k Němu, tak ON k tobě.


Náš mozek vždy bude reagovat na vnější zajímavé podněty a ne na to, co je uvnitř, co je duchovní podstaty. Mozek ani jiný být nemůže, protože je tak vybudován, aby řešil to, co je venku. Zde vidíme, že dostat se do kontaktu s vlastním Já znamená svým způsobem "obejít" mozek, umět se ho vzdát po určitou dobu. V tom je problém u mnoha lidí, kteří se chtějí "zajímat duchovnem", protože duchovno hledají mozkem. K duchovnu se dopracujete mnohem rychleji skrze střeva, kde se vytvářejí výkaly, než skrze mozek.


Kdo je to Ten, který rozhoduje o tom, jestli zůstane v područí mozku anebo jestli se dokáže od mozku odpoutat? Je to naše mysl. Jestliže je nějaká lidská mysl, která se rozhodne, že se neodpoutá od mozku a nebude schopna přebývat v jiných částích těla a spolupracovat s jinými substancemi, a jestliže taková mysl svobodně hlásí, že jen mozek dokáže myslet, že on je sídlem mysli, tak tím se tato mysl hrdě hlásí ke svému otroctví. Mozek je potíratel Boha. Pokud bude taková mysl přesto něco vědět o Bohu, bude to jen jedno, že Ho (jako živého Boha) vlastně popírá.


Bůh není hmotný, je duchovní. Očima je nepozorovatelný, rukama nenahmatatelný, ušima neslyšitelný. Jestliže ale svoji mysl ponoříme do srdce, tak když se Bůh zjeví, tatáž mysl zjistí, že jenom ON je reálný (viz apoštol Pavel) a že všechno ostatní je jako sen. Jediná realita je ON. Mysl sídlící v srdci a mysl sídlící v mozku, to jsou dva protichůdné světy. Zažíváte to sami na sobě: Vy, skrze mysl připoutaní k mozku, zažíváte Sebe s minimální intenzitou a máte pocit, že si sami Sebe neuvědomujete a uvědomujete si všechno možné jen ne sami Sebe. A Vy, připoutáni myslí k srdci, jste tak reální, že ani Bůh není tak reálný jako Vy.

(záznam z 80. semináře ASTROTHEOLOGIE) - zaznamenala a sepsala HMK
- Dům techniky Ostrava-Vítkovice 2.10.2011


Fotoobraz: "V meditaci" vybrán z GALERIE - FOTOOBRAZY 15



Milovat a být milován - 1 část

17. srpna 2014 v 14:12 | JP |  OSTATNÍ INSPIRACE




Nejzákladnější potřeba života (a každé bytosti):


MILOVAT A BÝT MILOVÁN


Význam přijímání potravy


Důležitost osobního vztahu s živou Bytostí


Ing. Jaroslav Popelka - přednáška - 1 část



Je dobré žít v této době. V poslední době zde máme různá proroctví, hodně se hovoří o Mayském kalendáři, bez ohledu na to, jestli končí 28.10.2011 anebo příští rok. Můžeme nějak posoudit, jestli jsou tato proroctví pravdivá a jestli opravdu Mayský kalendář skončí? Kdo to ví?

Neustále si vzpomínám na pasáž z Bible: "Mistře, ukaž nám nějaké znamení. I vy pokrytci! Dle západu slunce usuzujete na počasí příštího dne, ale znamení doby nevidíte?" Pokud se děje něco výjimečného a pokud stojí před lidstvem nějaké významné události, nelze to poznat na základě nějakých vnějších znamení. Člověk může poznat pouze to, že vnímá, že se něco děje v jeho nitru. Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které z úst Božích vychází.


Položí si člověk někdy otázku, co je pro jeho život nejdůležitější?

Posluchačka: Snažit se poznat Pravdu.

Další posluchačka: Pro lidský život je nejdůležitější být šťastný.

J.P.: Ano. Když ale půjdeme ještě hlouběji za myšlenku být šťastný, tak když se podíváte na nějakého pejska, ten je šťastný, když má plný žaludek. Způsoby, jak vyvolat v živé bytosti štěstí, jsou různé. U člověka je to většinou také tak, že pokud má plný žaludek, je šťastný.

Posluchačka: Pro mne je štěstí pocit vnitřního klidu a vyrovnanosti, harmonie.

J.P.: Jsou stavy, kdy se v člověku objeví prožitek velké vnitřní vyrovnanosti a míru. Je to příjemné, ale ten člověk neví, proč mu v životě přichází takové okamžiky. I takový vnitřní mír a vyrovnanost je následkem něčeho. Když půjdete na kořen věci, zjistíte, že nejzákladnější potřeba každé živé bytosti a v prvé řadě pro člověka je: Milovat a být milován.

Posluchačka: To je první a největší Boží přikázání.

J.P.: To s tím také souvisí. Kdyby člověk objektivním zkoumáním a pozorováním svého života si položil tuto otázku, opravdu by došel k tomuto závěru. Většina lidí by samozřejmě takto neodpovědělo, protože v Lásku ani nevěří. Pokud by ale někdo začal něco hovořit o prioritě Lásky, měl by na mysli nějakou lidskou lásku. V prvé řadě lásku ke svým dětem, či k partnerovi. Láska k dětem či k vlastní rodině mnohdy ale způsobuje obrovské neštěstí. Láska mezi mužem a ženou je také příčinou utrpení, buď pro ty dva samotné anebo pro ostatní lidi. V takové lásce je obsaženo mnoho sobectví vedle nějakého relativně ušlechtilého citu. Kde se bere sobectví v těchto láskách? To je způsobeno tím, že je člověk zamilován do svého vlastního těla. Domnívá se, že jen skrze tělo bude přijímat do svého života nějaké příjemné prožitky.

Je velice zvláštní role někomu něco vysvětlovat o Duchu, Bohu. Člověk se snaží přednášet lidem, kteří jsou hluboce ponořeni do hmoty, to znamená lidem, kteří očekávají, že nějaké blaho a uspokojení přijde zvenčí. Ten, který ale pronikl do podstaty problému, ví, že "to něco" se nachází hluboko uvnitř. To nejpodstatnější pro lidský život je Láska. Lidé, kteří ve svém životě upřednostňují rozum, toto nechápou a můžeme říct, že takoví lidé svůj život promarnili.


Přestože víme, že Láska je nejdůležitější, nelze nalézt tuto ryzí Lásku, pokud člověk není moudrý. Je to pochopitelné, protože Láska a Moudrost patří k sobě, tak jako muž a žena. Kde není Láska, nemůže být ani Moudrost a kde není Moudrost, není ani Láska. Kde není 100% Moudrost, není ani Láska. Ale tam, kde je opravdová Láska a nebyla by přítomna Moudrost, je to jen otázka času, kdy se Moudrost dostaví.

Pokud veškeré nashromážděné (duchovní) vědomosti zůstávají pouze ve sféře mysli (mozkové), je to k ničemu, protože je třeba tyto poznatky v sobě oživit a aplikovat ve svém každodenním životě. Pokud hovořím o nějakém vnitřním klidu, který se někdy dostavuje spontánně, je dobré se dostat do stavu, aby se stal vnitřní klid trvalým společníkem. Ale to není možné, pokud se člověk nesetká s Láskou. Teprve ten člověk, který se dopracuje k praktickému poznání, že Láska je neustále k dispozici a je trvale přítomná, se dostává do stavu trvalého míru. Takový člověk ví, že není třeba se za něčím honit, někam spěchat, jezdit do vzdálených končin, ale ví, že nemůže nalézt venku něco zajímavějšího než to, co objevil v sobě. Teprve tehdy, když člověk nalezne Lásku, dostaví se neobyčejný pocit vnitřního klidu.

Tato Láska je nám, lidem, tak blízko, jako nebyla nikdy v historii. A je to také ten důvod, proč je v současnosti na této planetě takový chaos.


Problematika - Bůh a satan:

Je jasné, že Bůh je jen jeden. Kdo by chtěl s Bohem bojovat? Nějaký satan? Přestože Bůh je jeden, tak jako v jednom těle jsou různé orgány, a toto tělo má různé schopnosti a různé funkce, tak samozřejmě i v Bohu jsou různé orgány a funkce. Tak jako se něco v člověku děje uvnitř a něco zažívá navenek, tak i u Boha jsou tyto dvě možnosti, kdy se něco prožívá uvnitř a něco navenek. Abyste mohli něco prožívat navenek, potřebujete k tomu příslušné orgány a schopnosti. Na existenci hmotného světa není nic špatného, to je jedna za základních potřeb Boha - manifestace navenek. Každý orgán a každá schopnost musí být ale oživována Duchem. Duch je samotný Život. Bez Něj nic nemůže existovat. Problém nastává až tehdy, pokud oživované orgány a schopnosti najednou jako kdyby začaly své schopnosti a funkce preferovat nad jiné funkce. Pokud rozumově laděný člověk upřednostňuje rozum, dělá satanskou práci, protože rozum staví nade vše. Rozumové chápání je důležitá věc, ale jsou tu i jiné funkce (citovost, soucit, empatie atd.)


Posluchačka: Já si myslím, že tyto funkce rozum a cit by měly být v harmonii. Obě mají svůj smysl.

J.P.: Samozřejmě, jenomže všechny tyto rozmanité funkce (je dvanáct základních funkcí) budou harmonické za jediného předpokladu, že všechny budou uznávat vedoucí úlohu Ducha. Pokud přestanou uznávat vedoucí úlohu Jednoho Jediného, do harmonie se pomaličku začne vkrádat nesoulad. Jedna z funkcí, která začne v prvé řadě popírat vedoucí úlohu Ducha, je schopnost působit navenek. Živel země je největší kandidát, kde začne popírání vedoucí úlohy Ducha. Hlavní generál ve vnímání působení navenek je tělesný mozek. Tělesný mozek je největší popírač Ducha a velice dobře se mu to daří. Čím více se Duch snaží přiblížit člověku, o to více se snaží mozek popírat jeho působení a snaží se vymýšlet stále větší a větší nesmysly, které na první pohled vypadají zajímavě a lákavě. V konečném důsledku ale tyto nesmysly člověka uvrhují do čím dál bolestivějších a složitějších situací. Bůh toto všechno dopouští. Je to Duch, který se snaží manifestovat navenek. Pokud se ale jeho orgány snaží hrát prim a myslí si, že jsou nejdůležitější, to je jiná věc. Nyní se lidstvo jako celek nachází ve stavu, kdy lidský mozek vyšiluje neskutečným způsobem. Protože mozek se v této době snaží vše ovládat a chce si obhájit svoji dominanci, komplikuje to možnost člověka dostat se do vlastního srdce. Pokud si ale člověk nevypěstuje schopnost vstupovat do svého srdce, zadělává si na zoufalství. Mozek a všechny duchovní hierarchie, které souvisí s mozkem, jsou v této době velice aktivní. Tím pádem je přístup k lidskému srdci velice ztížen. Již nestačí nějaké prodýchávání čaker, či nějaké podobné meditační techniky, opakování manter apod. Je jen jediná možnost, kdy hluboce cítíte potřebu milovat a být milován a tím pádem se dopracovat a chápat, že to není jen nejzákladnější lidská potřeba, ale je to nejzákladnější potřeba veškerého Života a samotného Boha.


Pokud nyní má něco skončit, končí pouze to, že končí nějaký časový úsek, který byl lidstvu dán, aby se dopracovalo k tomuto poznání, co je v životě nejdůležitější. To je i jeden z těch důvodů, že chorý mozek vymyslel různá náboženství, která se nyní snaží nějakým způsobem bojovat proti sobě atd., což vše dopustil samotný Bůh. Ať je někdo v jakémkoliv náboženství, přesto se musí každý jednotlivec dopracovat k tomuto pochopení, že bez ohledu na náboženství je potřeba milovat a být milován to nejdůležitější.


Pokud se hovoří o konci Mayského kalendáře, anebo o příchodu věku Vodnáře, souvisí to opět s tímto, že základní potřeba milovat a být milován chce ovládnout tuto planetu a chce vstoupit do každodenního života a všech jeho aspektů. Tato hranice, ve které se nyní nacházíme, byla dána mozku: Ano, po tuto hranici ti ještě dovolím, abys hrál svoji roli, kdy sis přivlastnil, že jsi ten nejdůležitější, kdy chceš ovládat vše. Ale od této doby ztratíš svoji vedoucí roli a musíš si ji sám odebrat. Samozřejmě, že to mozek nebude chtít dobrovolně udělat. Ale protože vedoucí úloha Lásky se prosadí, vše, co zůstane v otroctví mozku, bude smeteno. Ať je to politický systém, ať je to sociální systém, ať to jsou jednotlivci, kteří dovolují, aby mozek vládl. Ti všichni budou smeteni. Už nezbývá moc času; každý člověk (lidská mysl) se musí svobodně rozhodnout, jestli se propůjčí svému tělu nebo Duchu.


Když jsem zde dělal horoskop jarní rovnodennosti, říkal jsem, že v září bude velice důležitý aspekt tranzitujícího Saturna v konjukci s Lunou, kdy to může ztížit materiální situaci širokých lidových mas. Pod vlivem tohoto tranzitu se začíná opravdu toto stupňovat. Krize v Řecku, rovněž i představitelé EU prohlašují, že EU je v krizi. Oni ale nejsou schopni tuto krizi řešit. Systém, který je vybudován na spotřebě, aby lidé kupovali čím dál více, současně vše zdražuje, hlavně to, co je nejdůležitější a co potřebujete každý den, potraviny, energie, bydlení. Na konzum tak zůstává čím dál tím méně prostředků, takže to jde proti sobě. Je jasné, že je to neřešitelné. Je to samozřejmě řešitelné, ale ne metodami chorých mozků.


pokračování příště...


Nalaď se na Mne

15. srpna 2014 v 23:08 | HMK |  FOTO s poselstvím

Nalaď se na Mne

Fotoobraz "Odevzdávání se" vybrán z GALERIE - FOTOOBRAZY 15



Nalaďuj se na MOJE SVATÉ VĚCI a ne na věci vnější,

a to tak, že dáš na první místo svého uvědomění,

že JÁ JSEM Já, Já konám, Já myslím, Já kraluji mým životem,

Já vnímám Život ve všem.

Nechť stále JÁ JSEM v Já Jsem Já je vědomý(á).

Pak Já uvnitř všech vnějších věcí budu jejich Pánem

a použiji je pro Svoji Svatou Věc.




Salát COTTAGE

6. srpna 2014 v 21:50 | HMK |  Sluníčkové RECEPTY

Zdravý a dietní salát COTTAGE.

(ranní nápad... :-) )
Kdo hledá zdravou náhradu za různé lahůdkové saláty (pochoutkový a pod.), tento ho skvěle nahradí.


Potřeby:
1 sýr COTTAGE (150g), půl vaničky nízkotučného tvarohu, 2 větší ředkvičky (nastrouhat), 150g sterilovaného hrášku bez nálevu.
Koření: bylinková sůl, špetka kurkumy, 1 lžička soj. omáčky, trochu pepře, lžička GOMASIA (pražené drcené lněné semínko s mořskou solí 8:1) a trochu koření dle chuti (např. směs na grilov. zeleninu).

Postup: Vše smíchat.

Podáváme s celozrnným pečivem. Kdo chce, může vylepšit nasekaným vařeným vejcem či cibulkou.

Počet osob: 2
Doba přípravy: cca 10 minut
Cena: cca Kč 45
D o b r o u c h u ť!
:-)

Prázdninové Pustevny, Visalaje, Zlatník 2014

5. srpna 2014 v 21:00 | HMK |  FOTOPROMLUVY
Pozdravy z prázdnin 2014

Pustevny, Visalaje, Zlatník...





... další fotografie v GALERII - Prázdninové PUSTEVNY, Zlatík, Visalaje...

:-)



ODLESKY NA HLADINĚ

2. srpna 2014 v 21:48 | HMK |  FOTOPROMLUVY
Odlesky na hladině

Dolní Benešov - srpen 2014
život u vody...
z prázdninová relaxace...




... další fotografie v GALERII - ODLESKY NA HLADINĚ - Dolní Benešov

:-)



Příběh o naplnění: Co ti chybí?

1. srpna 2014 v 12:06 | Poutník a Farin, velekněz |  OSTATNÍ INSPIRACE
Příběh o naplnění: Co ti chybí?

Fotoobraz "Povznesení" vybrán z GALERIE - FOTOOBRAZY 15

Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz "Co ti chybí bratře?".
Poutníka zarazila přímost otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl "Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokletý, tak jsem přišel sem do kláštera světla, abyste ze mě to prokletí sejmuli." Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou. "Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel, jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu." Když mistr uviděl na obličeji muže nechápavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu:

"Co ti chybí?"

Hledáš krásu? Tu najdeš všude okolo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vysokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyč í do nebes. Kochej se pohledem na stáda koní na nekonečných pláních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější oblečení. Všechna ta krása tu je, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

Hledáš lásku? Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že láska je něco, co nemáš, dokud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdykoliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme Boha v sobě. My jsme Bůh, jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stejně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

Hledáš jistotu? Zkus na chvíli přijmout, že se věci dějí přesně tak - jak se mají dít a že nikdy nebudeš vystaven takové zkoušce, kterou bys nezvládl. V tom měj jistotu a také v sobě, ujisti se, že vždy myslíš, říkáš a konáš v souladu se svou duší. Nejen z popudu zareagovat, říci to co říkáváš vždy nebo opakovat to co říkají jiní. Jednoduše buď sám sebou bratře, rozumíš? To bude tvá nová jistota. Vždyť když konáš v souladu se sebou samým, pak svých činů nelituješ, udělal jsi to, co jsi považoval za správné.

Nebo hledáš radost a štěstí? Dovol si být šťastný a raduj se z toho krásného pocitu být naživu, dýchat, cítit a vidět všechnu tu krásu okolo. Raduj se z té možnosti, že můžeš někomu pomoci, v někom probudit lásku, nebo třeba jen vidět ranní slunce. Pochop, nešťastným tě nečiní okolnosti ale to, jak je přijímáš.

Chybí ti partner? Myslíš, že by jsi byl s někým šťastný, když to nedokážeš ani sám se sebou? Nehledej si nikoho ze strachu ze samoty, byla by to jen iluze lásky a vytvořil by sis na něm závislost. Lépe řečeno závislost na tom že jej máš, takže by jsi v onom vztahu jen trpěl. Až nalezneš harmonii ve své duši a bude ti dobře i o samotě, zjistíš, zda někoho opravdu chceš.

Třeba ti chybí bohatství, koupit si všechno to co chceš. Myslíš, že když si to všechno koupíš, budeš uspokojen? Na jak dlouho? Co pak? Pak přijde strach, abys o to nepřišel a ten tě bude pronásledovat do smrti, nebo do té doby, než o své bohatství přijdeš.

Je možné, že ti chybí dobré jméno a uznání společnosti. Vím, odmala ti říkali, jak je to důležité někým být, někam to přece dotáhnout. Jenže tato společnost, u které hledáš uznání, je přesně ta společnost, která uvěřila tomu, že někdo může být víc než někdo jiný. Je to jenom hra, hra na to, že třeba já jsem velmistr a ty poutník. Požadavek abys něčím byl, v sobě nese hořkou pachuť nevědomí, říká ti vlastně, že teď ničím nejsi a máš život strávit honbou za přidělením nějaké falešné identity. Až přijdeš na to, že už chceš být jen sám sebou, tak už tě vůbec nebude zajímat, co si kdokoliv jiný o tobě myslí, věř mi. Budeš svobodný. To je ta pozice, ze které se teprve začnou sny stávat skutečností.

Hledáš bezpečí? Bojíš se zlých lidí, že ti ublíží? Kde jsou ti zlí lidé? V tvé hlavě. Až pochopíš, že neexistuje nic jako souboj dobra a zla, nebudeš se bát. Je jen jeden zdroj, zdroj světla a lásky a stejně tak jako z něj každý z nás původně pochází, tak je každý z nás od něj různě vzdálen. Když budeš plně vědomý, budeš i pozorný a vyvaruješ se situacím, kdy by jsi se setkal s hluboce nevědomým člověkem. Vždy ale měj na paměti, ten člověk není zlý, je nevědomý. Podstatou nikoho z nás není agrese nebo jiná forma konfliktu. Jsou to rány z minulosti, které si lidé nosí v sobě klidně i celý život a ona agrese či konflikt je jen jejich obranou aby zase nezažili tu bolest. Jednoduše nic jiného než tuto reakci zatím neznají. Můj mistr mi jednou řekl, lidé se dělí na zralé a ještě nezralé.

Hledáš únik před stresem? Řekni mi bratře, co ten stres vyvolává? Ta osoba? Událost? Ta věta? Ne, ten stres vyvoláváš ty! To je tvoje práce, tvá mysl se rozhodla na daný podnět zareagovat stresem. Něco se prostě stane a ty se rozhodneš, jak to přijmeš. Stejně jako mysl, tak i tělo někdy automaticky reaguje. Lidé krčí rameny, když neznají odpověď, založí ruce, když jsou nejistí, nebo přimhouří oči, když přemýšlejí. Stejně tak mysl reaguje na situace, reaguje tak, jak se naučila, nebo tak jak to odkoukala u jiných. Je jen na tobě, jestli to přijmeš, když dokážeš odstoupit od své mysli a přestat se s ní ztotožňovat, pak pochopíš, že jediným pánem tvého vnitřního prostoru jsi ty a jen ty rozhoduješ o tom, jak se budeš cítit. Dokud svou mysl neovládneš, nech ji tedy brebentit a reagovat na cokoliv, ale zaujmi od ní odstup. Mysl se bude snažit, aby ses cítil špatně, a bude tě stále s někým a něčím srovnávat, bude vyvolávat stres. Pokud pochopíš, že nejsi svou myslí, dokážeš od ní odstoupit do role posluchače a pak je jen na tobě, jestli se ti tohle přestavení líbí nebo ne. Největším nepřítelem člověka je on sám.

Trápí tě nějaký problém a budí tě v noci ze snu? Zkus někdy rozevřít okenice a pohledět do nočního nebe plného milionů hvězd a na nic nemysli, prostě jen vnímej tu nekonečnost a krásu vesmíru, jehož jsi součástí. Až pak se znovu zamysli nad tím malicherným pozemským problémem.

Poutník: Tvá slova jsou krásná mistře, konečně se cítím lépe. Jen nevím jak toho dosáhnout, víš cítit to opravdu tak. Nejsem tak moudrý a sečtělý jako ty.
Farin: Pravdu máme každý v sobě, od samého narození. Jen ji v sobě zatím mnozí neobjevili a stále žijí ve snu.
Poutník: Proč si ji neuvědomuje každý? Co lidem brání v poznání?
Farin: Možná jsi právě vyřkl jednu z nejdůležitějších otázek lidstva - aniž by si lidé uvědomili, že si ji mají položit. Odpovědí je naše mysl. Od dětství se učíme v prvé řadě vše posuzovat myslí, až v dospívání téměř ztratíme sami sebe a tak se snažíme napodobovat jiné lidi v jejich konání, abychom měli nějakou identitu. Naše mysl nás ovládne a my nevíme, kým jsme. Kdykoliv se pak naše duše ozve z té veliké dálky, z hlubin člověka, mysl ji okamžitě překřičí. Jednoduše protože nás stále ovládá. Naučili jsme se to tak.
Poutník: A jak tedy docílit toho aby to tak nebylo, čím mysl ovládnout? Vždyť to nejde, jak mám sám sebe ovládnout?
Farin: Ty jsi tvoje mysl? Ta, která se stále identifikuje s něčím jiným a mění se?
Poutník: … no … to nejsem.
Farin: Dobře, jsi svoje tělo?
Poutník: No, necítím se být kostí, orgánem nebo tkání… ale…
Farin: Čím myslíš?
Poutník: Myslí
Farin: Jakou?
Poutník: Mojí myslí
Farin: Aha a co je toto?
Poutník: Tělo, moje tělo.
Farin: Čí?
Poutník:
Farin: Bratře, ty jsi vědomím. Ty jsi život, bytí, díky kterému tvé tělo žije. To je to, čím musíš ovládnout svou mysl. Je to něco, co se dá pouze cítit, uvědomit si to. Uvědom si sám sebe. Na nic nemysli, jen se soustřeď na svůj dech a pozoruj vše okolo, bez toho aniž bys to soudil.
Den pomalu přešel v noc a ti dva tam seděli na lavičce pod starým stromem. Ani jeden z nich na nic nemyslel, oba vnímali své bytí a všechnu tu nádheru okolo a nad nimi jen tiše zářil oceán hvězd.
Ráno vyšlo zlatavé slunce a ozářilo zahradu plnou života. Něco se v ní ale změnilo, už v ní neseděl mistr a poutník, ale dvě krásné bytosti, které věděly, že pochází z jednoho zdroje a jsou si bratry.
Navzájem se objali a poděkovali si. Poutník měl oči plné slz, jak najednou viděl všechnu tu nádheru okolo, svět už vůbec nebyl tím škaredým místem jako předtím. Byl plný života a lásky, stejně jako on.
Vydal se tedy na svou cestu, napsat další kapitolu života. Zbytek svého pozemského života prožil tak jak mu tenkrát poradil velmistr Farin:
Vždy měj na paměti, že pozitivní přitahuje pozitivní a negativní zase negativní.
To co vysíláš, to se ti vrací.
Dávej lásku a dostaneš ji.
Buď šťastný bratře….
Poznámka HMK: Jen bych doplnila, že vnímám, že jsme v nitru vědomým Jástvím, originálním božským paprskem Stvořitele, každý jiným, však z jednoho Zdroje, a máme vyzářit vlastní Individualitu - Jiskru Boha... v nás... a skrze nás... naše jedinečné Já Jsem Já... Jáství...vědomě...

S Láskou
HMK...